Bear by nejraději utekl z vězeňské cely. Ne kvůli nebezpečným mužům, kteří ho chtějí zabít. Kvůli ní. Kvůli Thie. Zatímco on trčí za mřížemi ona je venku mimo jeho dosah. Chce ji ochránit, ale nemůže. Naštěstí není Thia dívka, která by jen seděla a čekala, až ji někdo zachrání. Ona bojuje.
Autorčin styl psaní se od prvního dílu nezměnil. Pořád je čtivý, a když se ke slovu dostanou postavy, neberou si servítky, díky čemuž je vzhledem k tématu i autentický. Ale především je jak styl psaní, tak příběh, neuvěřitelně návykový. Stačí jedna stránka a člověk nechce už nikdy přestat číst.
Příběh začíná ve stejném dramatickém okamžiku, ve kterém skončil v předchozím díle Psanec. A tenhle náboj si udržuje v podstatě celou knihu. Děj je skvěle promyšlený a nechybí v něm spousta akce a nebezpečí, ale ani erotika a láska. Je to zkrátka perfektně vyvážená kombinace všeho, kterou jsem hltala se zatajeným dechem. Navíc si autorka zahrávala s mým křehkým srdcem a připravila v knize mnoho nervy drásajících situací a překvapení. U T. M. Frazier bych ostatně ani nic jiného nečekala.